Připadal jsem si jako před půl rokem. Bylo teplo, hezký den,
a já Sherlocka doprovázel do domu jednoho z jeho přátel. Cestou zpět jsem
si užíval krásného počasí a okolí Temže. Poskakoval jsem si, téměř jsem tančil
a každou chvíli se přehnul přes tlusté kamenné zábradlí, abych nakoukl na
hladinu vody. Sherlock si mě moc nevšímal. Šel si sám svou cestou a domů jsme dorazili
těsně před tím, než začal padat teplý déšť.
Asi pět minut poté jsem zjistil, že jsem někde ztratil brož
po své matce. Poprosil jsem ho, zda by ji nešel hledat se mnou. Samotnému by mi
to mohlo trvat hodiny, jestli by se mi to vůbec podařilo, ale on by to mohl mít
hned! Zdráhal se, protestoval, ale nakonec se nechal přemluvit.
Lilo jak z konve, a i když na sluníčku bylo počasí již téměř
letní, teď se nám chlad vkrádal pod kabáty. Sherlockova nespokojenost z něj
přímo sálala, krabatil čelo a špulil rty, ale spěšně mě následoval směrem k Temži,
kde jsem tušil, že jsem brož mohl ztratit při naklánění se dolů. Sešli jsme na
nábřeží a sledovali linku, kterou jsme to dopoledne šli po chodníku nahoře.
Prošli jsme místo několikrát sem a tam a užuž jsem se
vzdával, když jsem si bezděčně sáhl do kapsy. Byla tam. Brož mojí matky byla v mojí
kapse bez toho, abych si ji tam dal. Musela se uvolnit a zapadnout tam náhodně.
Nadšeně jsem vypískl a vrhl se k Sherlockovi pozorujícímu
tmavou hladinu řeky se svou novinkou. Rychle se ke mně otočil a strčil do mě.
Zavrávoral jsem a udělal krok zpět. Problém byl, že za mnou už nebyla pevná zem
a tak jsem sebou plácl rovnou do vody.
Odletěl jsem dost daleko, takže se mě ihned chopil proud a
začal mě unášet směrem od mostu. Zavolal jsem o pomoc.
Sherlock pár vteřin stál naprosto bez hnutí a pak se rozeběhl
mým směrem, deštník složený, aby mohl běžet dostatečně rychle. Dorazil ke
schůdkům, po kterých scházeli rybáři k loďkám, a natáhl se po mně. Moc
jsem toho neviděl, ale jakmile mě vytáhl ven, a já viděl, jak z něj crčí
voda, došlo mi, jak moc do vody pro mě šel. Než jsem se ale vzpamatoval, dostal
jsem ránu do hlavy. Před očima se mi zatmělo a dopadl jsem dlaněmi a koleny na
kamennou dlažbu. Zvedl jsem hlavu, protože jsem chtěl vědět, co se vlastně
stalo. Sherlock se zrovna napřahoval deštníkem a udeřil mě přes záda. A znovu a
ještě a ještě jednou přes nohy. Pak se otočil na podpatku, zvedl mě za rameno a
chytil kolem pasu. Vyrazil až příliš rychle směrem k domovu, ale statečně
jsem kulhal vedle něj snaže se ignorovat bolest v zádech i holeních.
Doma mě nechal sedět v hale, zatímco sám se šel usušit
a převléknout. Klepal jsem se tam ještě asi hodinu, než jsem byl schopný se
doplazit do své ložnice.
Teď jsem se taky klepal, ale nic mě nebolelo. Donutil jsem
se vstát, nemám si přece na co stěžovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat