Tardis zněla basová hudba, Jack Harkness se pohodlně
rozvaloval na židli a neskrývaně nadšeně se usmíval. Kolem jeho hlavy právě prosvištělo
modré sako.
„Počkej s tím,“ zastavil Doctora v pohybu, kdy
chtěl odhodit právě svlečenou nerozvázanou kravatu. Za kravatu si ho přitáhl
blíž k sobě a pak si jí přetáhl přes hlavu. „Utáhni ji,“ řekl tiše, „a
polib mě.“
Doctor beze slova poslechl a sehnul se k Jackovu
obličeji. Jack zavřel oči, vydechl a nechal se líbat. Hrozně se mu líbilo být
líbán seshora. Bezděčně stáhl ruce za židli, jako by k ní byl přivázaný.
Doctor se odtáhl a začal si zouvat boty. Kapitán sledoval
každý jeho pohyb, přál si, aby mu nemusel říkat, co má udělat, aby to věděl,
aby to sám chtěl. Nebylo zrovna lehké někomu radit nebo ho dokonce nutit
k dominanci.
Boty a ponožky odlétly někam do temných zákoutí Tardis.
Následovalo rozepínání košile. Jackovi se nepatrně rozklepal spodní ret, už tak
dlouho toužil po tom vidět Doctorovo tělo, a teď se svlékal jen pro něj. Košile
se ladně svezla po hladké kůži až k bokům, kde zůstala viset na zápěstích.
Doctor se trochu zavlnil a sklouzla až na zem. Jack tiše vzdychl a sledoval jeho
ruce, jak míří k poklopci. S kalhotami si ale dal víc práce,
předváděl něco, čemu by se dalo říkat taneček, a opakovaně odhaloval a
zahaloval poslední kus oblečení, který na něm zbýval, šedé trenky.
„Ano,“ zašeptal si kapitán sám pro sebe, nehodlal teď Doctora
moc pobízet, líbilo se mu, že se do svého úkolu začínal vžívat.
Nakonec kalhoty přistály u Jackových bosých nohou. Podíval
se na ně, kousl se do rtu a zvedl hlavu ke svému idolu. Už jen ty trenýrky.
Následoval podobný rituál jako s kalhotami, až tam
Doctor stál úplně nahý. Nevrtěl se už do hudby, jen stál a napjatě sledoval
Jackovy reakce. Poprvé od té doby, co ho Jack znal, vypadal zcela nejistý sám
sebou.
„Pojď sem,“ vyzval ho Jack, aniž by vstával. Ruce stále za
sebou.
„Hm?“ zamručel Doctor, oči sklopené.
„Vypadáš úžasně. Polib mě znova,“ poprosil a Doctor to
udělal. Jedna Jackova ruka vystřelila nahoru, aby ho k sobě přitáhl blíž,
a zároveň, aby mu nemohl utéct. Konečně vstal, a aniž by přerušil polibek,
odcouval pár pomalých kroků k pohovce. Hluboký polibek v Doctorovi
vzbudil pocity, o kterých už dlouho netušil, že je vůbec má. Jack to jasně
pocítil na svém stehně.
Odvrátil se od Doctora a klekl si na bílou koženku zády
k němu. Připadal si jako laciná děvka, a dost možná tak vážně i vypadal, ale
nevěděl, jak jinak by docílil svého. „Polib mě,“ zopakoval opět tiše, aby to
ani jemu samotnému nemohlo přijít jako příkaz.
Doctor trochu vzdorovitě pozvedl bradu, ale pak se na něj
zezadu přilepil a políbil ho. Teplo se rozlilo kolem Doctorova vzrušení. Sám
nevěděl, jak se to vlastně seběhlo, jen tušil, že mu kapitán pomohl.
Přirazil. Málem u toho omdlel, ale udržel se při smyslech, a
pohyb zopakoval. Jackovi tlumené vzdechy se měnily v hlasité steny, už nic
nezastíral. Nehty zarýval do opěrky, zbytek těla se vlnil v rytmu
Doctorových pohybů o něco rychleji, aby ho přiměl k tvrdší práci.
Konec kravaty si přehodil dozadu. „Vem ji,“ vydechl mezi
třesoucími se horkými rty, „a přitáhni, prosím,“ dodal tentokrát, poníženě,
poníženě a šťastně.
Doctor polkl knedlík počínající se mu tvořit v krku a
obmotal si konec své vlastní kravaty kolem ruky. Zatahal. Reakci mohl vidět na
celém Jackově těle. Líbila se mu. Zatahal znovu, jen aby si ji lépe chytil,
přitáhl a už nepustil.
„Ano,“ zakňučel kapitán a zvrátil hlavu dozadu, aby si to
mohl co nejvíc užít.
Když bylo po všem, vyčerpaný a zpocený Doctor se spěšně
oblékl alespoň do kalhot a košile a posadil na svou vlastní pohovku. „Doufám,
že ti tenhle kompromis stačil, Jacku.“
Kapitán se neobtěžoval obléknout, rozvalil se na druhou část
pohovky s roztaženýma rukama a trochu vinně se zasmál. „Nic víc jsem po
tobě nechtěl.“
„Cože?“ otočil se k němu Doctor nechápavě.
„Od začátku jsem chtěl přesně tohle,“ usmál se zářivě a
ještě jednou šťastně vydechl jen při vzpomínce.
„Takže to nebyl kompromis?“ vyskočil Doctor rozčileně zase
na nohy.
„No, vlastně ne,“ přiznal se kapitán s pokrčením ramen
a jen tak tak uhnul před jinak dobře mířenou fackou.
„Zmetku!“
Žádné komentáře:
Okomentovat