Hrot pera šustil po papíře a Ianto plně zabraný do práce si nevšiml přibližujícího se Jacka. Ten se zastavil kus od něj a dlouze si ho prohlížel.
„Co to máš na sobě?“ zeptal se nakonec.
Ianto leknutím málem nadskočil. „Co? Co co mám na sobě?“ prohlédl si vyplašeně svůj outfit. „Oblečení.“
„No jo, ale jaké oblečení!“ zdůraznil Jack.
Ianto nechápavě zakroutil hlavou. „Oblek? Jako každý den?“
Jack se uculil. „Ale ta vestička. Vypadáš v ní jako školačka.“
Konečně pochopil, na co narážel, ale i tak tomu moc nerozuměl. Prohlížel si zelenomodré kostičkování a když zvedl hlavu, Jack už byl pryč. Dal se tedy znovu do práce a snažil se nemyslet na právě proběhlou nesmyslnou konverzaci.
Za necelých deset minut se mu ale v uchu ozval hlas: „Ianto? Ke mně do kanceláře.“
Když do ní dorazil, Jack seděl za stolem, v ruce ve vzduchu hrnek s kávou a před obličejem složku.
„Á, pan Jones, posaďte se,“ řekl, když si ho jakoby až teď všiml. Odložil složku i hrnek na stůl a Iantovi se naskytl pohled na jeho obrýlený obličej.
„Co to máš ty na sobě?“ pozvedl obočí až skoro do půli čela a jen tak tak se nerozesmál.
Jack vydechl a změnil hlas na svůj obvyklý tón. „Brýle. Owenovy. Ale to snad nevadí. A teď už, prosím tě, mlč a hraj!“ pobídl ho a vystrčil bradu dopředu. „Takže pane Jonesi,“ začal, „doneslo se ke mně, že jste velmi nemravná zlobivá školačka, zlobivá, zlobivá školačka! A budu vás muset potrestat!“
Žádné komentáře:
Okomentovat