Touha

Sam sebou praštil na postel. Po fyzicky i psychicky náročném dni potřeboval jen dvě věci. Spánek, a odreagovat se. To druhé o poznání více.

Vyfoukl ústy vzduch a zamyslel se. Sprchu před nebo sprchu po? Nakonec usoudil, že zpocený a špinavý se necítí dostatečně komfortně a zapadl do koupelny.

Když se vrátil, neobtěžoval se ani oblékat a zaplul do bílých motelových peřin.

Zhluboka se nadechl, měl celkem jasnou představu, na co bude myslet. Zavřel oči a jednou rukou se chytil sloupku čela postele. Druhou si pomalu a lehce přejel od krku přes hrudník až na břicho. Tak jemně, že se mu chvílemi zdálo, že není jeho. A o to přesně šlo. Naskočila mu husí kůže. Pokračoval dál směrem dolů, až se dotkl počínající erekce.

Tiše zasténal. Tak dlouho neměl pokoj sám pro sebe a s Deanem v místnosti... No, šla rychlovka v koupelně nebo potichu pod peřinou, když už spal, ale to nebylo ono.

Sevřel ruku v pěst a přejel po celé délce. Olízl si rty, zatímco ještě párkrát rukou pohnul. Pak ji přesunul k druhému sloupku. Ano, tohle byl skvělý pocit. Kdyby mohl být přivázaný...

Tělem mu proběhl zvláštní mráz i žár v jednom. Všechno mu připadalo až moc reálné. Pokusil se otevřít oči, ale zůstal ve tmě. Při škubnutí rukama zjistil, že je přivázaný. Co to sakra?

"Takže tohle máš rád," pronesl hlas téměř nezúčastněně a Sam v něm přes všechnu paniku rozpoznal Gabriela.

"Co to děláš?" zaprotestoval a s ještě jednou se pokusil uvolnit, i když tušil, že se mu to nepodaří.

Gabriel ho s úsměvem pozoroval.

"Dělám ti dobře, cos myslel?"

Místností zavířil vzduch, ale než stačil Sam něco říct, Gabrielova ruka mu přejela po tváři.

"Přede mnou nemusíš nic předstírat. Já vím."

Sam si dokázal živě představit jeho úšklebek.

Překvapivě hrubé prsty se přesunuly z obličeje na krk a obmotaly se kolem něj. Stisk nebyl nijak extrémně pevný, Sam přesto zalapal po dechu. A udělal to znovu poté, co si uvědomil, že dotek na hrudníku není druhá ruka.

Pevná pera si umně razila cestičky po jeho těle. Nebylo to, jako když vás někdo lechtá pírkem. Byly to jisté až hrubé tahy a Sam jim věnoval tolik pozornosti, že chvílemi zapomínal dýchat.

Ruka na krku povolila a i s druhou se přidala ke křídlům v omakávání. Na ohryzku ucítil teplé rty a hned po nich zuby. Hlasitě polkl.

Téměř zasténal "ano", když se kousance posouvaly níž a níž a po krátké zastávce u obou bradavek pokračovaly až k podbřišku. Sam sevřel rty, aby nezavzdychal.

Jediné, čeho ale docílil, bylo, že rty se od něj oddálily.

"Nepředstírej, ale ani nezastírej. Je to zbytečné," pokáral ho, vrátil se k němu nahoru a přiblížil se k uchu. Sam cítil jeho teplý dech.

"A já tě chci slyšet vzdychat," zašeptal.

Už jen ta žádost vzedmula v Samovi vlnu vzrušení a Gabrielův rychlý návrat k rozkroku ho donutil ústa otevřít a nechat volný průchod všemu, co se snažilo dostat ven.

Mohl si představovat kohokoliv, před očima měl černo, přesto se nemohl a nechtěl zbavit obrazu archanděla. Nejen kvůli křídlům, která stále cítil po celém těle. Viděl v duchu Gabrielův obličej, jeho vlasy, zelenou bundu...

Své ruce v představě přesunul do těch světlých vlasů, propletl jimi prsty a zatahal. V zápětí ale zavzdychal s rukama přivázanýma. Reálný Gabriel se i přes plná ústa usmál. Pro něj ani rychlé změny přání nebyly problém a tak Sam ucítil v dlaních jeho hlavu.

Zachvěl se a zatlačil na ni, aby ho pobídl k větší akci. Jakmile to ale anděl udělal, vzrušení Samovi změnilo představu zpět na plné připoutání. Zatahal za pouta a tlak ho donutil zasténat. Gabriel už v tempu nepolevil a Sam propnul tělo jako luk. Konce křídel se ihned přesunuly na nově odhalená záda a zadek. To byla poslední kapka. Sam zakňučel a ještě víc se nadzvedl.

Když dopadl zpátky do měkkých peřin, zůstal ještě pár minut ležet. Ani nepřemýšlel nad tím, co se právě stalo, byl úplně mimo.

Ozvalo se zaklepání. "Same? Volal Bobby, musíme vyrazit."

"Co?" zareagoval zmateně a posadil se. Byl v prázdném pokoji. Žádná pouta, žádný anděl, ale ani žádné následky právě prožitého orgasmu.

"Jo, jasně. Jen se obléknu," houkl o trochu hlasitěji, aby Dean nešel dovnitř. Musel se ještě trochu vydýchat.

Oblékl se a vyšel ven. Dean na něj od auta zíral s pozvednutým obočím.

"Co to máš ve vlasech?" zeptal se.

Sam si hrábl za ucho a vytáhl peříčko. Zaváhal jen na chvíli.

"To... To je asi z peřin," usmál se.

Dean se nevěřícně zadíval na víc než patnácticentimetrové brko. "Tak to teda nevím, čím je nacpávají."

K Samově úlevě nasedl do auta a víc se neptal. Sam si oddechl a peří si strčil do tašky. Na památku. 

Threesome

„Taxi!“
Jakmile auto zastavilo, Owen nasedl dozadu. Muž se vecpal za ním a blondýnka auto obcupitala a vsunula se z druhé strany.
Owen nadiktoval řidiči adresu. Nebylo to daleko, přece jen Cardiff je celkem malý, ale než tam dojel, všetečné ruce obou spolujezdců mu přejížděly po celém těle.
„Počkejte ještě chvíli,“ okřikl je vysokým rozrušeným hlasem, když jedna z nich podklouzla pod páskem a octla se až v trenkách.
Ve spěchu hodil řidiči do okýnka několik bankovek a už by tažen do budovy.
Jen co se zabouchly dveře od bytu, byl na ně hozen a zbaven trička. Žena poklekla a olízla si rty. Tohle se nevyvíjelo vůbec špatně.
Rozepnula mu kalhoty a vzala ho do úst. Zavřel oči, zvrátil hlavu dozadu a zavzdychal. K požitku se připojil polibek. Chlap nechlap, tohle je vážně skvělý, pomyslel si.
Když už si myslel, že bude, žena vstala, vzala ho za ruku a instinktivně táhla do ložnice. Byl hozen do postele a zbaven veškerého zbylého oblečení.  Saténové povlečení klouzalo pod jeho nahými zády, když si na něj blondýnka, také už zcela svlečená, sedala. Znovu zavřel oči.
Nikdy snad nebyl raději, že pracuje pro Torchwood. Tohle afrodiziakum plní vše, co chce i potřebuje. Zasténal. Najednou se mu její pohyby zdály příliš pomalé. Otočil ji tedy na záda a zvolil vlastní tempo.
V posledních minutách ho vůbec nenapadlo myslet na to, že tam nejsou sami. Že jsou vlastně tři, si znovu uvědomil, až když ucítil jeho ruce na svých bocích. A brzy to nebylo to jediné, co cítil. Vykřikl bolestí, ale každý mužův pohyb ho současně zasouval do dívky pod ním. Přesto ale dobře vnímal nepříjemný pocit i bolest. Zhluboka dýchal. Bolestné steny se za pevně sevřenými zuby začaly měnit na vzdechy rozkoše.
Rozšířily se mu zorničky. Neměl vlastně ani čas přemýšlet nad tím, zda je to ještě nepříjemné nebo už jen… dobré? Stačilo už jen několik přírazů a vyvrcholil. Chlapík těsně po něm.
Vyčerpaně se svalil do peřin. Z obou stran ho ihned obklopila těla, znovu přejížděli rukama po jeho zpoceném těle. Teď už z něho sotva něco dostanou.
Kousl se do rtu. Vážně byl tohle ten nejlepší sex? Nebo aspoň nejzajímavější? Pohledem letmo zavadil o rameno muže vedle něj a hned se radši odvrátil. Ne. O tomhle nebude přemýšlet. Raději usnul.

Sprcha, náplast, sklenice

Owen se nenápadně vpotácel do místnosti. Držel se u zdí. Zaprvé proto, aby ho nikdo neviděl, pokud by tam náhodou byl, zadruhé proto, že se sotva držel na nohou. Šedou košilí mu na několika místech prosakovala krev.
„Proboha, co se ti stalo?“ vyjekla Toshiko, upustila obsah své náruče a rozeběhla se k němu. Její křik vylákal z kanceláře i Jacka s Iantem, i když o něco později, než by se dalo předpokládat jako reakce na něj.
Owen zaklel, že je prozrazen, ale snažil se tvářit v pohodě. „To nic není, vážně. Je to jen škrábnutí, na to nepotřebuju ani náplast!“ Na podporu svých slov udělal dva kroky dopředu, načež zavrávoral a málem přepadl přes zábradlí. Sykl a už s pomocí Tosh scházel schody k pitevnímu stolu.
Za hekavých zvuků a funění si neochotně zašíval několik dlouhých škrábanců na hrudi. Pár dalších, menších na rukou a zádech si nelibě prohlížel. „Potřeboval bych sprchu.“
„Nejdřív bys nám mohl říct, co se stalo,“ ozval se Ianto bez přílišného zájmu o Owenovo zdraví.
Jack se zasmál. „Janet ti dala košem? Některé holky se rády perou…“
Owen se zašklebil. „Pral jsem se spíš já. Možná abych přežil.“
„Tak ji nemáš provokovat,“ pokrčil Jack rameny a zašel zpátky do kanceláře, Ianto za ním.
„Jsi v pořádku? Nemůžu pro tebe něco udělat?“ zeptala se Toshiko starostlivě.
„Ne, teď už si jen dám tu sprchu, sklenici vodky a půjdu spát, dík.“

Brýle, pero, káva

Hrot pera šustil po papíře a Ianto plně zabraný do práce si nevšiml přibližujícího se Jacka. Ten se zastavil kus od něj a dlouze si ho prohlížel.
„Co to máš na sobě?“ zeptal se nakonec.
Ianto leknutím málem nadskočil. „Co? Co co mám na sobě?“ prohlédl si vyplašeně svůj outfit. „Oblečení.“
„No jo, ale jaké oblečení!“ zdůraznil Jack.
Ianto nechápavě zakroutil hlavou. „Oblek? Jako každý den?“
Jack se uculil. „Ale ta vestička. Vypadáš v ní jako školačka.“
Konečně pochopil, na co narážel, ale i tak tomu moc nerozuměl. Prohlížel si zelenomodré kostičkování a když zvedl hlavu, Jack už byl pryč. Dal se tedy znovu do práce a snažil se nemyslet na právě proběhlou nesmyslnou konverzaci.
Za necelých deset minut se mu ale v uchu ozval hlas: „Ianto? Ke mně do kanceláře.“
Když do ní dorazil, Jack seděl za stolem, v ruce ve vzduchu hrnek s kávou a před obličejem složku.
„Á, pan Jones, posaďte se,“ řekl, když si ho jakoby až teď všiml. Odložil složku i hrnek na stůl a Iantovi se naskytl pohled na jeho obrýlený obličej.
„Co to máš ty na sobě?“ pozvedl obočí až skoro do půli čela a jen tak tak se nerozesmál.
Jack vydechl a změnil hlas na svůj obvyklý tón. „Brýle. Owenovy. Ale to snad nevadí.  A teď už, prosím tě, mlč a hraj!“ pobídl ho a vystrčil bradu dopředu. „Takže pane Jonesi,“ začal, „doneslo se ke mně, že jste velmi nemravná zlobivá školačka, zlobivá, zlobivá školačka! A budu vás muset potrestat!“

Voják, drink, nos

Jack Harkness vešel do baru. Do uší mu křičela hlasitá moderní hudba, barevná světla se odrážela od zrcadlových povrchů. Ale na první pohled bylo něco jinak.
Posadil se na barovou stoličku a otočil se zády k baru. Rozhlédl se. Ano, tím to bylo, bar byl plný mužů v uniformách. Jack se zašklebil a obrátil se. Před ním ležel zelený letáček hlásající: SPECIAL ARMY NIGHT TODAY.
Než stačil přečíst jakékoliv další info, jeden z mladých vojáků stál vedle něj. "Drink?" mrkl na něj.
Jack se trochu odvrátil, uculil a podrbal na nose. "Jako za starých dobrých časů," zamumlal si pro tebe. "Jasně!"

Semafor, plot, jahoda

Černé SUV zastavilo na semaforech. Celá posádka mlčela, sem tam někdo hodil pohledem po muži sedícím vzadu. "Už to mám!" vykřikl najednou. "Doleva, za roh, blížíme se!" Auto protočilo koly a hlasitě vyrazilo kupředu. Se skřípěním zatočili, když se Ianto znovu ozval. "Tady! Zastav!"
On i řidič vyběhli z auta a rozeběhli se úzkou uličkou. Naneštěstí jim v cestě bránil vysoký dřevěný plot. Ianto se na Jacka bezradně otočil, přístroj v jeho ruce ukazoval, že to, co hledají, je přímo za tím plotem.
"Hopsni na mě," pobídl ho Jack. Ianto zmateně zamrkal. "Dělej, vysadím tě a ty to přelezeš jako první, já už se tam nějak dostanu."
Po vysvětlení to i Ianto viděl jako dobrý nápad, položil tedy botu do Jackových spojených dlaní. Už už se chytal plotu, že ho přeleze, když ho Jack najednou vyhodil.
Ianto přeletěl plot hlavou napřed a před dopadem ve vzduchu stihl udělat kotrmelec. Dopadl přímo do záhonu mezi zeleninu. Seděl mezi rajčaty a paprikami, v puse jahodu. Než se vzpamatoval, Jack k němu klidně v celé své kráse přikráčel a polovinu jahody ukousl. Černou okřídlenou krabičku, pro kterou se sem hnali, měl dávno v ruce.
Ianto se na něj nevěřícně zadíval. "Vážně, Jacku? Vážně?" A vyplivl zbylou část jahody obalenou hlínou.

Brýle, auto, tlačítko

"Ianto! Ke mně!" zavelel Jack ve dveřích s rukama v bok.
Ianto poplašeně zvedl hlavu od stolu. "Hned? Mám tu něco rozdělaného..."
"Ano," kývl Jack. "Hned."
Ianto napůl neochotně vstal a došel k Jackovi, který se hned vydal ven.
"Kam jdeme?" zeptal se Ianto, ale následoval ho.
"Chci ti něco ukázat," odvětil neurčitě a pokračoval v cestě.
Došli k autu, do kterého Jack nastoupil. Ianto pozvedl obočí, ale auto obešel a nastoupil na místo spolujezdce.
"A teď koukej," řekl, natáhl se po knoflíku na palubce, který tam Ianto do teď nikdy neviděl. "Tohle je..." odmlčel se a stylově si nasadil sluneční brýle, "šmajchlauto."
Jakmile čudlík zmáčkl, obě přední sedadla se začala sklápět a srovnala se s plochou zadních sedaček.
Ianto pootevřel ústa, ale nedokázal nic říct.